Ztráta práce. To je něco, co opravdu nikdo nechce zažít, a přesto se to může stát každému z nás. Když k tomu dojde, může to být docela šok, a najednou se celý váš svět otočí vzhůru nohama. Ale věřte mi, pokud jste v tom společně, můžete to zvládnout. I když to teď vypadá těžko, není to konec světa. Nejdůležitější věc, kterou bych určitě řekla, nezůstávejte v tom hlavně sami. Mluvit o tom je totiž základ. Vím, že je to těžké a že se člověk cítí, jako by byl na dně, ale opravdu, upřímnost mezi vámi je důležitá. Když něco takového přijde, neměli byste se stydět nebo schovávat své pocity. Naopak, je to ta nejlepší příležitost otevřít se, a taky podělit se o to, co cítíte, a být tam jeden pro toho druhého.
Pokud máte obavy, řekněte to. Na féra to prostě řekněte. Nebojte se o tom mluvit. Pokud máte strach o budoucnost, taky to řekněte. A pokud máte pocit, že to prostě nezvládáte, nebojte se o tom mluvit. To, že se otevřete, vám oběma pomůže se v tom zorientovat. Další věc, kterou bych vám poradila, buďte trpěliví. Tohle není o tom, že rychle rychle najdete novou práci a rychle se z tohoto stavu dostanete. Každý má své tempo, každý si tím prochází jinak. Někdo se rychle postaví zpátky na nohy, jiný potřebuje víc času, aby se vzpamatoval. To, co je důležité, je, že jste tu pro sebe navzájem. Pomáhejte si, i když je to třeba jen malými věcmi. To, že máte nějaký plán, že se podporujete, i když je to těžké, je obrovská síla.
Jasně, někdy může přijít i hněv nebo frustrace. Možná máte pocit, že je to nespravedlivé nebo že to celé spěje k něčemu, co nechcete. Ale místo toho, abyste se hádali nebo hledali viníka, zkuste se soustředit na to, jak z toho ven. Pomozte si navzájem. A hlavně si nevyčítejte to, že se to stalo. To, co můžete dělat, je začít hledat způsoby, jak se z toho dostat. Společně můžete začít vymýšlet, co dál – jestli to znamená rekvalifikaci, nové kurzy nebo třeba jen to, že začnete hledat novou práci. Ať už je to cokoliv, dělejte to spolu.